Proč se nám agentury nehlásí do výběrek

Tuto otázku opakovaně pokládají zástupci zadavatelů z řad státních orgánů a institucí, když se diví, že do jimi vypsaných veřejných zakázek se přihlásily jednotky uchazečů, a to ještě nikoliv z řad zavedených agentur. Přitom existuje celkem jednoduchá cesta, jak těmto problémům předejít.

Best practice. Pro začátek nelze než doporučit podívat se na to, jak vypadají zadání těch veřejných zadavatelů, o jejichž zakázky agentury jeví zájem svojí účastí. Neříkají tím nic jiného, než že rozumí zadání, akceptují hodnotící kritéria a jejich váhy, dává jim smysl poměr mezi velikostí zakázky a požadovaným rozsahem nabídky, a v neposlední řadě věří ve férovost vyhodnocení nabídek. Je zajímavé, pokud se o veřejnou zakázku v objemu 30 milionů korun vyhlášenou Letištěm Praha uchází přes dvacet agentur, zatímco o zakázky násobného rozsahu vyhlašované Ministerstvem zemědělství za ministra Tomana stěží tři či čtyři agentury.

Transparentnost. Agentury mají dobrou paměť. Pokud mají pocit, že se s nimi opakovaně u konkrétního zadavatele nezacházelo fér, případně zakázky notoricky vyhrává stejný uchazeč, nemají důvod dlouhodobě opakovat stejnou chybu a zbytečně investovat čas svého týmu (= vyhazovat peníze svých akcionářů). Ale platí to i naopak: i když nevyhrají, ale mají pocit, že se s nimi zacházelo fér, a ideálně si nad hodnocením a zpětnou vazbou řeknou „no jo, vždyť mají pravdu“, velmi pravděpodobně se budou o zakázky stejného zadavatele ucházet i v budoucnu.

Cena. A jsme u těch 150 korun mimořádně nízké nabídkové ceny, kterou si jako limit nastavila Česká pošta ve svém aktuálním tendru. Jinými slovy tím říká agenturám, že hodinová sazba 151 korun je už pro zadavatele akceptovatelná. Jednoduchá matematika přitom říká, že tato sazba je hluboko pod úrovní minimální mzdy, nemluvě o tom, že v týmech reklamních agentur obvykle nebývá nekvalifikovaný personál pracující za minimální mzdu. Jaký vzkaz to vysílá do světa? Buď je zadávací dokumentace šitá velmi horkou jehlou, nebo je to záměr, či nekompetence. Ve všech třech případech nic, co by agentury motivovalo se takových veřejných zakázek účastnit.
Podobný efekt pak má situace, kdy zadavatel nastaví termín pro odevzdání nabídky kratší, než jsou lhůty státních orgánů například pro potvrzení bezdlužnosti na daních či sociálním pojištění. Stačí se podívat na jednu z velkých komunikačních zakázek vypsaných tento měsíc, která byla záhy zrušena.

Dobrá zpráva je, že se standard veřejných zakázek sice velmi pomalu, ale konzistentně zlepšuje. A pokud by si stát udělal jednoduchou analýzu počtu podaných nabídek u jednotlivých veřejných zakázek, poměrně jasně by se ukázalo, kterým ministerstvům a státním institucím v roli zadavatelů agentury věří, a od kterých se tím pádem ostatní mohou učit.